Kdy je poporodní či jiné zranění opravdu krásně zahojené?
Bohužel se lidé často domnívají, že na tomto obrázku jsou krásně zahojené jizvy 🙁 Pokud by bylo měřítkem to, jestli je zraněná tkáň fyziologicky srostlá, pak bychom je opravdu mohli za dobře zahojené považovat. Má to ale několik velkých ale, protože jak tušíte, jen fyziologický srůst není úplně celostní měřítko.
Pojďme začít tohle bříško zkoumat trochu více podrobněji.
Nepřijde Vám zvláštní, jak může být spodní jizva v jedné části v reliéfu kůže tak, že není téměř ani vidět a v druhé polovině (z našeho pohledu na pravo) je vpáčená dovnitř? Stejného vpáčení dovnitř si můžete všimnout i u druhé jizvy více nahoře. Proč nejsou všechny po celé délce v reliéfu kůže? Když to očividně v jedné oblasti je možné?
Proč tam toto vpáčení tedy vzniká?
Přidáme-li ještě pocitovou rovinu, kterou mi nedávno poslala jedna klientka:
“Dle lékaře je jizva po císaři krásně zahojená. Já ale cítím, že jizva není úplně v pořádku a vlastně se mi nelíbí. Na jedné straně je jakoby lehce vpáčená dovnitř. Místy je necitlivá…“
…jaký z tohoto bříška máte pocit nyní?
Pokud takový, že by bylo fajn mu dát větší pozornost a péči, pak ANO!
Ono vpáčení dovnitř, je vždy znakem určitého napětí, tahu, který přichází z větší hloubky a který jizvu doslova „vcucává dovnitř“. Necitlivost je vždy známkou velkého přetížení, které v daném místě v období vzniku zranění a jeho následného hojení bylo. Ať už se jedná o bolest fyzickou nebo emocionální spojenou s dramatickými či těžkými okolnostmi.
I proto pohled na jizvy často vyvolává nepříjemný pocit, protože nám tyto nepříjmenosti vlastně neustále připomínají. Tento nepříjemný pocit můžeme mít dokonce i po mnoha letech po porodu, zákroku či úrazu?
Představte si, že byste viděli stejné bříško, stejné jizvy. ALE!
Nebyly by nijak vpáčené dovnitř, naopak by kopírovaly reliéf kůže. A byly by to 2 světlounké čárky, které by možná bylo i těžké hned na první pohled uvidět.
Vždy, když byste se svého bříška (nebo jiného místa, kde bylo zranění) dotkly, prožívaly byste pocit pohody, chuti po kontaktu a pohlazení.
A i pokud byste svou jizvu masírovaly, nikde v jejím okolí, ani přímo v ní by nebyla žádná zatuhlá místa, žádné hrudky, stažení. Mohli byste se zanořit až do plné hloubky svalu a také v pohodě zvednout celou řasu kůže nahoru.
Žádný pocit štípání, pálení, bodání, nepříjemného tahu nebo dokonce pocit, že jizva praskne. Nic. Jen pohoda, měkkoučko, pružno, teplo a nádherně citlivo.
Pokud jste i třeba jen na jeden z těchto 6 bodů odpověděl/a „Ne, není to úplně tak.“, pak vám vaše jizva chce tímto nekomfortem říct, že potřebuje vaší pozoronost. A je jedno, že vznikla úrazem, poraněním či operací dávno před mnoha lety.
Tělo je totiž úžasné, ví přesně, co potřebuje a stále trpělivě tady s námi je a čeká, až ho uslyšíme a postaráme se o něj. Protože OPRAVDU MŮŽETE své zranění vrátit do plného zdraví a pocitu komfortu.